Úspěchy jezdců na strojích ČZ v šestidenní

           Vítězové mezinárodní trofeje            :

    1952    Rakousko         Kohlíček, Pudil na ČZ 150

    1954    Anglie             Roučka, Pudil na ČZ 150

    1956    NSR                Roučka, Pudil, Souček a Polánka na ČZ 150 a 125

    1958    NSR                Roučka, Polánka, Pudil na ČZ 125 a 175

    1959    ČSSR              Roučka, Polánka, Pudil na ČZ 125 a 175

    1962    NSR                Roučka, Polánka, Miarka na ČZ 125 a 175

 

        Vítězové stříbrné vázy:

                1947    ČSSR               Kohlíček, Marha, Paštika na ČZ 125

                1949    Anglie              Krčmář, Marha, Bláha na ČZ 125

                1952    Rakousko          Bláha, Kolář, Kabát na ČZ 150

                1953    ČSSR               Bláha, Kolář, Kabát na ČZ 150

                1954    Anglie              Holandští závodníci na ČZ 125 a 150

                1955    ČSSR               Polanka, Štástka, Souček na ČZ 150

                1956    NSR                 Holandští jezdci na ČZ 125 a 150

                1958    NSR                 Zemen, Štístka, Roučka, Darebný na ČZ 125 a 175

                1961    Anglie              Miarka, Darebný, Roučka a Chasák na ČZ 125 a 175

 

Úspěchy motocyklových jezdců na strojích ČZ

Značka ČZ sehrála v historii světového motokrosu významnou úlohu. Od počátku šedesátých let do poloviny let sedmdesátých získala celkem 7 světových titulů ve dvou třídách. Mohlo jich být osm, kdyby nebyl zasloužený titul ukraden Jaroslavu Faltovi v roce 1974. K tomu ještě tovární jezdci přidali řadu medailových umístění a titul v MS družstev v roce 1975. Naposledy se stroj se značkou ČZ objevil na medailovíém umístění v celkovém pořadí MS v roce 1976 díky titulu vicemistra Jiřího Churavého ve třídě 125. Poté již se značka ČZ postupně z MS vytratila a v 90.letech skončila i výroba sériových strojů.

Motocykly ČZ si však získaly za dobu své existence obrovskou řadu příznivců a vyvážely se do celého světa včetně USA, kde mají dodnes velkou sběratelskou hodnotu a kde je také můžeme stále vidět v závodech veteránů. Paradoxně právě v USA pracuje ještě dnes řada motocyklových servisů a prodejců, kteří se věnují značce ČZ.

V následujících řádcích uvádíme stručnou historii motokrosových modelů ČZ z období do roku 1972, kdy získala všechny své mistrovské tituly a v roce 1972 poslední podiové umístění v nejvyšší třídě do 500 ccm:

1964-1966 Dvouvýfukové modely typ 968 – 250 ccm a 969 – 360 ccm

Dvouvýfukové modely byly prvně představeny v roce 1960 při vstupu do světového motokrosu. Vlastimil Válek jej dovezl k devátému místu. ČZ se s tím nespokojila a rok 1961 strávila vylepšováním tohoto motocyklu. V roce 1962 byl „dvoulauf“ znovu přihlášen a Vlastimil Válek  ho dovezl ke 4. místu. ČZ byla již spokojenější s tímto umístěním a nasadila v roce 1963 více těchto motocyklů. Jezdci obsadili 2-4 místo. Druhý byl Válek, třetí Grigoriev a čtvrtý Pilař.ČZ byla dostatečně spokojena a v závěru roku 1963 zadala tento motocykl do sériové výroby a v roce 1964 ho uvolnila  do prodeje jako první hromadně vyráběný a v bedně dodávaný tovární motocykl.

Rok 1964 byl pro ČZ také významným rokem v závodech. S Jöelem Robertem v sedle ČZ vyhrála šampionát třídy 250 ccm a Roberta ještě následovali  třetí Arbekov, čtvrtý Grigoriev, sedmý Válek a osmý Pilař. V následujícím roce 1965 ČZ znovu vyhrála šampionát s Arbekovem, kterého následoval druhý Robert a sedmý Válek (jezdil na strojích ČZ i JAWA).

Rok 1965 byl také rokem, ve kterém byl představen v závodech model ČZ 360. Premiéra přinesla druhé místo s Friedrichsem a třetí s Tibblinem.Tento model používal stejný rám jako dvěstěpadesátka, ale motor již měl design , který byl (vyjma dvou výfuků) používán v dalších letech.

 

1967-1968 Jednovýfuk horem – (Sidepipper, Montreal) typ 980 – 250 ccm a 969.01 – 360 ccm

V roce 1967 ČZ představila ve světovém motokrosu jednovýfukový model s výfukem vedeným horem. Model byl označen typovým číslem 980 a měl design motoru stejný jako třistašedesátka a hliníkový válec téměř  čtvercového tvaru. Dvouvýfukový systém byl přestavěn na jednovýfukový.

Ve třídě 250 ccm dosáhla v roce 1967 ČZ následující umístění:

2.Robert, 4.Arbekov, 7. Shinkarenko, 8. Strnad, 9. Friedrichs, 10. Moiseev

a ve třídě do 500 ccm:

1.Friedrichs, 3.Bickers, 4.Válek (také Jawa), 5.De Coster, 6.Draugs

V roce 1968 získala ČZ oba světové tituly. Ve třídě 250 ccm to byl Robert a dále 3.Geboers, 4.Konečný, 5.Bickers a v pětistovkách zvítězil Friedrichs a na dalších místech se umístili 5.De Coster, 7.Dobrý, 11. Válek (startující ale také na motocyklu Jawa).

V roce 1969 přidala ČZ do svého vítězného seznamu ve dvěstěpadesátkách titul mistra a vicemistra s Robertem a Geboersem a další cenná umístění - 4.Stodůlka, 5.Konečný, 8.Strnad, 10.Moiseev, 16.Halm, 19.Bickers, 22.Karsmakers. Ve třídě 500 se na CZ 360 umístili: 3. Friedrichs, 5. De Coster, 10. Homola (Jawa)

Při srovnání známých pozdějších modelů ze 70.let s tímto  je zde velmi málo významnějších změn. Design motoru je v základu stejný. To platí  pro montážní pokyny modelů do konce roku 1974, platí i pro tento model.. Jsou zde však nějaké rozdíly. Rám tohoto modelu je rozdvojený pod motorem namísto vpředu. Zadní držák motoru je širší.Magneto je užší a stejně tak  jeho víko. Pozdější modely magneta se hodí pouze když je použit odpovídající model víka. Všechny modely mají třícívkové magneto a dvě zapalovací cívky a  svíčky.

Těsnění kliky na straně magneta je rozdílné. V tomto modelu deska, která drží těsnění je  přitlačena na kryt ze strany motoru. Při utažení krytu těsnění, mají šrouby tendenci ohnout kryt, což může způsobit netěsnost. Ačkoliv se těsnění zdá perfektní, může způsobovat netěsnost, což je příčinou špatného spouštění motoru, chudé směsi a zaolejování magneta. Toto může být odstraněno  přidáním více těsnění a těsnící hmoty mezi desky.

Na prvních modelech byly používány tři třecí a dvě přítlačné lamely. Venkovní náboj byl silnější.  Pozdější modely používaly čtyři třecí a tři přítlačné lamely a slabší venkovní koš. Dřívější spojky mohou být nahrazeny novějšími.

První modely používaly pístní kroužky s L profilem. Později byly změněny na obdélníkový průřez. Ložiska pístního čepu jsou stejná a novější modely pístu mohou být použity. V případě třistašedesátky se může vrtání  změnit až na 380 ccm. Pístní čep,ložisko i píst se hodí perfektně.

Tyto modely mohou být snadno přestavěny na enduro, nebo trial motocykly. Jedna ze zapalovacích cívek je vyjmuta a tento zdroj je změněn na světelný. Použije se usměrňovač, jaký požívaly pozdější CZ endura a  další zde použité součástky. Přední řetězové kolečko může být změněno.

Mnoho dílů je stejných , nebo zaměnitelných s pozdějšími modely. S minimálním množstvím práce a peněz , každý z těchto modelů může být udržen v provozu po mnoho let. Možná není tak rychlý jako pozdější modely, tyto první měly však lepší kroutící moment než následující modely.

1970-1972 Jednovýfuk spodem – (Yellowtank) typ 980.03, 980,04 – 250 ccm; 981, 981.01 – 360 ccm; 984, 984.1, 984.3-125ccm

Toto byly modely v USA známé jako  „Yelowtank“. Zde nebylo příliš mnoho změn stejně jakov předešlých letech. Třistašedesátka byla převrtána na 380 ccm, vložka i ostatní části válce byly stejné. Namísto komory sání která byla dříve jedním kusem s přední částí zadního blatníku jsou tyto díly nyní oddělené. Rám je rozdvojen již před motorem narozdíl od předcházejícího pod motorem rozdvojeného. Po prvních modelech této série byly litinové stupačky nahrazeny novějším provedením sklopných stupaček, ze zadních tlumičů byly odstraněny horní kryty a objevilo se i několik menších změn. Za zmínku stojí především výfuk vedený po motorem a změněný tvar nádrže.

V roce 1971 byla představena stopětadvacítka. Měla stejný design motoru, ale tento model měl pětistupňovou převodovku.

V roce 1972 byl prodloužen krk řízení. Mnoho  dílů je stejných nebo zaměnitelných s pozdějšími modely. To co platí pro údržbu, opravy a demontáž pozdějších modelů, platí i pro tuto sérii. V tomto roce byla ČZ stále nejlepší produkčním motokrosem na trhu. Produkční modely byly hodně využívány v závodech,  ale v tomto období ostatní výrobci stavěli nákladné prototypy, aby konkurovali ČZ a vynikajícími finančními podmínkami lákali světové jezdce, kteří jezdili značku ČZ, kteří značku opustili a osedlali tyto převážně japonské stroje. Přesto však byl ČZ stále motocykl schopný vítězit. Lepší jezdci a obtížnější tratě to byly okamžiky, kdy ČZ ukázala svoji opravdovou  nadvládu. V průběhu roku 1972 ČZ stále měla tolik vítězství jako nikdo jiný.

Pro závodní sezónu 1970 ČZ ztratila své nejlepší jezdce díky invazi Japonců do motokrosu. Přesto na motocyklech  250 ccm dosáhli jezdci těchto umístění: 3. De Coster, 5.Halm, 9.Stodůlka, 10.Kavinov. Na 380 potom byl 4. Friedrichs, 8. Toman.

V roce 1971 na motocyklech 250 ccm :Válek vyhrál první  250 AMA šampionát, ve světovém motokrosu byl 7.Halm, 8.Kavinov, 9.Falta, 11.Rahier, 13.Rulev, 14. Moiseev. Na motocyklu 380 ccm byl 4. Friedrichs.

973 "Rakvička" a radiální hlava MX typ 980.7 – 250 ccm, 981.4 – 380 ccm a 984.5 – 125 ccm, ENDURO 988 – 250 ccm

Tento rok přinesl některé radikální změny v designu. Hlava na dvěstěpadesátce a třistaosmdesátce byla změněna radiálním provedením žeber.Stopětadvacítka a nově představené Enduro 250 si ponechaly původní rovný desing žeber hlavy. Nádrž byla změněna na typickou ČZ "rakev". Karburátor zůstal nezměněn, ale vylepšen zvětšenou plovákovou komorou. Převodovka na modelu 250 byla změněna na pětirychlostní.

Rok 1973 byl také rokem představení ČZ Endura. V základu mělo stejný design jako motokros s přidanou elektrickou výbavou. Převodovka měla změněny převodové poměry pro cestovní a „trail“ použití. Přední řetězové kolečko bylo zvětšeno pro větší rychlost s novou převodovkou. První modely měly rovné žebrování hlavy, pozdější potom radiální žebrování. Ovládání bylo stejně excelentní jako poskytovaly MX modely po celá léta. Motor byl stejný jako u MX modelů a také stejně „nezničitelný“. Enduro mělo tolik porovnatelných parametrů s MX modely, že to mohl být téměř závodní model. Přesto ČZ nikdy Enduro neuváděla jako závodní model a motocykl byl podle ČZ určen pouze jako on/off stret fun bike. Z těchto důvodu nebyl v tu dobu na trhu lepší civilní off road motocykl. Na českém trhu byl však motocykl velmi nedostupný a většina vyrobených jich byla určena na vývoz.

 V roce 1973 ČZ dosáhla v MS těchto výsledků: Ve třídě 250 ccm : 6.Falta, 12.Šinkarenko, 13.Ribalčenko, 16.Baborovský; Ve třídě 500 ccm : 7.Stodůlka, 9.Hameršíd, 10.Toman

1974 Červený rám MX typ 980.08 – 250 ccm; 981.5 – 380 ccm; 984.6 –125 ccm; Enduro 988.0 – 250 ccm; 992.0 –175 ccm

Motokrosové modely pro rok 1974 byly podobné stylu motocyklu z roku 1973. První modely 1974 měly dvojitou zapalovací cívku a svíčku, pozdější modely přešly na jednu. Setrvačníky klikovky byly modifikovány do téměř trojúhelníkového tvaru a vylehčeny. Na rámu byl mírně změněn sklon krku řízení a tím došlo k prodloužení o 30mm. Zadní kyvná vidlice byla zesílena použitím trubkovitého tvaru, byla o něco delší a uchycení zadních tlumičů bylo přesunuto mírně vpřed. Tyto změny přispěly k zlepšení výkonu zadního odpružení. Nádrž si zachovala tvar „rakvičky“, ale byla nyní hezčí a lehčí hliníková. Uchycení nádrže bylo změněno na rychloupínaní řemenem. Ráfky kol byly vyměněny za lehčí hliníkové zn. Akront. Zadní rozeta byla vylehčena řadou odlehčovacích otvorů, vodítko řetězu bylo opatřeno kladkou. Odlišný záchyt reakce zadní brzdy a táhlo zadní brzdy a plastový přední blatník byly další změny.

Enduro model 1974 měl v základu stejný motor a rám jako model 73. Nádrž byla změněna na větší (vypadala téměř stejně jakonádrž na starší motokrosové modely 60let.) Baterie byla umístěna pod sedlo a elektrika byla vylepšena. Přední blatník byl plastový, zadní rozeta stejná jako u motokrosů, směrová světla a zrcátka byla v základní výbavě.

Na motokrosových modelech a dvěstěpadesátce enduru byly mírně rozšířeny sací a výfukové kanály. Výfukové potrubí navšech modelech bylo značně vylepšeno. Výkon motoru tím byl mírně zvýšen a váha motocyklu byla použitím lehčích dílů snížena.

Později v roce 1974 bylo představeno Enduro o obsahu 175 ccm. Velikost a vzhled byl stejný jako u dvěstěpadesátky, motor vypadal jako motokrosová stopětadvacítka. Stopětasedmdesátka má dělený píst , který její motor dělá vysokootáčkovým. ačkoliv nemá takový kroutící moment jako dvěstěpadesátka, je rychlejší.

Obě Endura mají nový styl předního náboje a brzdy. Mechanika a ovládání je excelentní u obou modelů.Závodní sezóna 1974 přinesla ČZ následující výsledky: Mistrovství světa 250 ccm: 2.Falta, 8. Halm Inter AMA USA:  1.Velký, 2. Falta. ČZ byla oceněna FIM titulem Nejlepší motocykl 1974

 

Českoslovenští jezdci, kteří se v tomto roce zúčastnili slavného amerického mistrovství Inter AMA zcela ovládli tento prestižní seriál.

Falta se musel předčasně vrátit domů vzhledem k přípravě na konec světového šampionátu, kde měl šanci na titul. Seriál Inter AMA tak vyhrál Zdeněk Velký.

Zejména dodnes v USA  populární  Jaroslav Falta pak přispěl k vysoké oblibě strojů ČZ v USA, která stále trvá a motocykly, které byly tehdy dovezeny do USA jsou dnes velmi ceněny a dosud se úspěšně zúčastňují národních veteránských závodů a jsou ve velké míře restaurovány a upravovány tak jak to můžete vidět na obrázku .

 

 

Světový šampionát 250 ccm v roce 1974 nebyl do poslední rozjížďky posledního závodu ve švýcarském Wohlenu rozhodnut.

Falta spolu s dalšími jezdci přeskočil startovací zařízení, avšak závod nebyl zastaven a restartován pro předčasný start. Falta byl v závodě  vytlačován z trati dvojicí týmových kolegů svého největšího soupeře rusa Mojsejeva. Bylo to tak zjevně úmyslné, že dav je vypískal a házel na ně různé předměty za toto nesportovní chován. Falta postupoval ze zadních pozic a zvítězil v závodě a získal titul šampiona. Mojsejev dokonce nedokončil závod. Ještě několik hodin po závodě Falta nic netušil. Vítězství mu však bylo odebráno za startovní incident. Falta získal obdiv davu i soupeřů a mnohými je považován za nekorunovaného šampiona sezóny 1974.

 Podrobně zachytil celou sezónu 1974 ve své knize Ukradený titul novinář a spisovatel Ivo Helikar.

1975 Falta replika MX typ 980.05 – 250 ccm; 981.8 – 380 ccm; 984.9 –125 ccm

Tento model, jak naznačuje jeho jméno, byl podobný modelu se kterým závodil Falta v roce 1974. Motocykl měl hydropneumatické vzduchové tlumiče. Zadní kyvná vidlice byla stejná jako na předchozím modelu, ale úchyty tlumičů byly posunuty více dopředu. Přední vidlice byly o 30 mm delší a zdvih měly 230 mm. Úhel krku řízení byl adekvátně tomu upraven. Žebrování válce bylo redukováno a  mezery mezi žebry byly širší. Model 380 ccm si zachoval stejné zapalování, ale na ostatních  modelech byly použity menší vnitřní setrvačníky a jedna statorová cívka. (Bylo podobné modelům z počátku 60 let). Lehčí zapalování zmenšilo mírně kroutící moment, ale přineslo zvýšení otáček. To přispělo k zvýšení rychlosti a zrychlení. Ráfky byly použity lehčí hliníkové bez bočních žeber. Pozdější modely roku 1975 měly nastavitelné přední pérování a pevnější spodní nosník vidlic a změněný karburátor.Znovu byla použita lehká hliníková nádrž a znovu byla lakována stříbřitě šedou barvou.

Na Enduru nebyly v roce 1975 žádné změny. Motokrosové ČZ byly opět oceněny FIM titulem motocykl roku.

 

 

V tomto roce získalo Československo titul v MS družstev ve třídě do 500 ccm v Sedlčanech.

V sestavě bohužel chyběl Jaroslav Falta, který v této sezóně prodělal delší onemocnění, takže přišel o titul i v dalším roce.

Družstvo zvítězilo ve složení:

Miroslav Nováček.Antonín Baborovský,Zdeněk Velký, Jiří Churavý

Paradoxem bylo, že pro nezájem továrny o třídu 500 ccm startovali jezdci na téměř soukromých strojích.

 

Následující roky byly už pro ČZ pouze neodvratným ústupem ze slávy.