Stanislav Malina

Standa Malina patří co se týče úspěšnosti k našim předním jezdcům. Snad bychom ho mohli nazvat čtvrtým nejlepším jezdcem. Po Šťastném, Havlovi a Stašovi. Dokázal stát na pomyslné bedně při závodech na italské Monze v roce 1964 se svou převrtanou ČZ 350. Přitom o něm platilo, čím starší, tím lepší. Rodák z Brna začal svou kariéru v polovině padesátých let. Během devíti sezón vyhrál 26x, získal 4 tituly. V roce 1956 se poprvé objevuje na závodech v Uherském Hradišti a hned se svým motocyklem třídy 175 vítězí. Další rok je celkově druhý za Bartošem.

Svůj vůbec první závod MS absolvoval v roce 1959. Se svou dvěstěpadesátkou ale musel ze závodu v Assenu odstoupit. Ani další dva roky se venku prostě nemohl prosadit. Série neúspěšných výsledků skončila v roce 1962. První bod získal do klasifikace 125 shodou okolností opět v Assenu. O rok později se už zařazuje do světové špičky. Celkem 4x bere body. Nejlépe dopadne na Monze, kde se umístí jako pátý se svou ČZ 250. Netuší, že o rok později zde už bude shlížet ze „stupňů“. Monza mu evidentně svědčí, což dokládá i nejrychlejší rychlostní průměr, který tady kdy náš jezdec dosáhl. A platil zde ještě dlouho potom. V silnějších třistapadesátkách se umístil celkově desátý. Bohužel se ovšem dalších vavřínů nedočkal. Nejlepší jezdec sezóny 1964 skonal na následky motocyklové havárie, kterou utrpěl při návratu do strakonické dílny, jen pár kilometrů od továrny. Listopadový večer bohužel uťal životní dráhu tohoto skvělého jezdce. Na další léta ho pak nahradil neméně úspěšně Boček.

Malina v mistrovství republiky začal úřadovat významně v roce 1959, kdy zvítězil ve třídě 125. Pouze jednou ho porazil Žípek. V roce 1960 nestačí pro změnu ve třídě 250 na Šťastného. To ho trochu znechutilo a na dva roky si dává u nás pauzu. Vrací se v plné síle v roce 1963 a jakoby chtěl při náhlé indispozici Šťastného a určitém poklesu Havla ukázat kdo je u nás jedničkou! Vítězí ve třídách 125 a 250, za jeden rok získává dva tituly, pouze jednou odchází poražen z mistrovsky vypsaných závodů. V roce 1964 na něj nikdo nemá. Ve stopětadvacítkách jasně vítězí a o double ho připravuje Havel, a také vlastní pád v parádní třídě 350. Naposled se našemu publiku představuje 4.října v Olomouci, kde končí těsně za Havlem. Pak už následuje nešťastný listopad. Nutno ještě poznamenat, že na všech okruzích kde jel MS bodoval, vyjma severoirského Belfastu. Nikdy si bohužel ani nezkusil jaké to je jet před domácími diváky závod mistrovství světa. Jeho ČZ byla ovšem spolehlivá a měla v sedle jezdce světových kvalit, který ještě mohl mnohé dokázat. Odešel ze světa na vrcholu kariéry, schopností a sil…