Bohumil Staša

Bohumil Staša se narodil 29. dubna 1944 v Malenovicích. Motocyklovou kariéru v Grand Prix započal v roce 1961. Svůj největší úspěch zažil jako tovární jezdec ČZ v letech 1968 a 1969, kdy skončil v obou sezónách na osmém místě na mistrovství světa ve třídě do 350 ccm. Celkem se stal 20-ti násobným mistrem Československa, vyhrál 90 závodů, to zněho vytvořilo legendu Československých silničních závodů. Začínal v docela prestižní kubatuře 175. Hned napoprvé se umístil na 3.místě, prakticky v elitě. Totéž zopakoval o rok později, číza mu šlapala perfektně. Rok 1967 je neuvěřitelným přelomem, protože Bohouš získává tři tituly - v klasifikaci 125, 250, 350. To už je u ČZ veden jako tovární jezdec a je zde neomezenou jedničkou. Mezi nezapomenutelné závody patří víkend na Monze (4.), či závod v Assenu (4.), na Hockenheimu (6.), na stejném okruhu ještě Staša boduje do klasifikace pětistovek pátým místem. Ještě v roce 1969 patří mezi světovou špičku.

Jeho velká chvíle přišla v roce 1969, když lesk československých motocyklů začal postupně pohasínat s tím, jak svět pokročil ve vývoji. Jawa je po smrti Ivyho v troskách a rozchod se Šťastným zapříčinue pád na dno. Číza ovšem jede dál a chystá nový čtřválec.  Díky tomu pak však přišlo ještě jedno vzedmutí Českého motorsportu, kdy 18. červenec 1971 dal na úpadek alespoň na chvíli zapomenout. Bohumil Staša osedlal v Brně již poněkud obstarožní čtyřválcový motocykl ČZ 350 a vydal se do boje s legendárním Giacomem Agostinim na MV Agustě a dalšími soupeři. Ital se záhy všem vzdálil, jenže v pátém kole jeho motocykl vypověděl poslušnost. V čele jej vystřídal finský jezdec Jarno Saarinen na Yamaze. Ale za ním se odbývala bitva, která zaplněné ochozy zvedala ze sedadel. Staša se totiž na vlhkém brněnském asfaltu pral s Paulem Smartem z Británie o druhou příčku. Po jedenácti kolech proťal československý závodník cílovou čáru před svým ostrovním pronásledovatelem.

Číza mu v roce 1972 poskytne naposledy tovární podporu. Na body to ale i s trochou smůly nestačí. Dvě 11.místa svědčí o tom že naše stroje už opravdu dosluhují. Staša přesedlá na soukromou Yamahu a ještě naposledy se vypne ke skvělému výkonu - 6.místo ve třídě pětistovek z Brna. Na stejném stroji--nepřevrtaném ještě získá titul ve slabších 350. Za rok na to už ale nestačí na Baláže, takže bere triumfy pouze se svou starou Jawou 250. Od roku 1974 už se v MS objevuje pouze v Brně. Odtud si už ale neodveze zhola nic. Stále ale patří do domácí špičky a je stále víceméně nejlepší. Materiál mu ovšem neposkytne žádné nadšení, takže v roce 1975 podléhá v obou třídách Balážovi. Neradostná situace pokračuje až do roku 1977. Zde mu svítá naděje, protože se Jawa vrací na světové okruhy se svou novou dvěstěpadesátkou. Spolu s Balážem závodí o její ztracenou čest. Stíhají ji ovšem poruchy - Brno, Opatija. Doma alespoň získá titul. Po ročním nezdaru se Jawa definitivně vzdává účasti na světovém fóru, a tak začíná znovu starost o to na čem bude Bohouš jezdit. Stroje jsou dělány doslova na koleně a s nadšením. Podle toho vypadají i výsledky. V roce 1979 Stašu na Yamaze 350 porazí pouze Baláž. Této značce tak zůstane věrný, a ta se mu odmění dvojnásobným triumfem v roce 1980. O dva roky později se divákům naposledy ukáže při brněnské GP. Loučení ale není radostné, protože nedojede ani jeden závod (250, 350). Ještě v polovině 80.let, kdy už Bohouš dosáhne 40ti let, zkouší štěstí za hranicemi se svojí výkonnou Suzuki. Ve třídě 500 dokončí závod na Hockenheimu 85 (26.místo). Toto umístění je také posledním připomenutím ve světovém měřítku. V Evropě (Brno 1984) ještě živí naději na skvělý úspěch. Dekánek ovšem před ním padá z 2.místa v poslední zatáčce a bere sebou i Stašu. Oba tak končí v ochranných balících. Svoji skvělou kariéru zakončí dvěma tituly ve třídě 500. Stále patří mezi nejlepší, ale už nemá chuť dál bojovat - léta přicházejí. Oficiálně se loučí při příležitosti otevření nového Autodromu a zanechává po sobě velký kus práce.

Po skončení aktivního závodění se Bohumil Staša věnuje stavbě vlastích motocyklů značky MBS a je pravidelným účastníkem veteránskýh závodů i na mezinárodní scéně. Se svým talentem se nejednou mohl stát mistrem světa. Na fotce dole je pan Staša na výročí 90. let strakonické zbrojovky.