Jaroslav Falta

V sedmnácti letech debutoval Falta na mezinárodní scéně, v závodě nadějí v Belgii. Startoval v našich barvách společně se Stodůlkou, který tam nakonec vyhrál. Za rok už však nemohl startovat - byl starší, a tak na trůn vystoupil jeho obdivovatel, který v přímém souboji porazil Evertse. Na vojnu narukoval Jaroslav do Dukly, která měla jediná podmínky pro závodnický růst. Trenéři Helikar a později i Hřebeček dál rozvíjeli talent jezdce, který se ve dvaceti objevil v seriálu mistrovství světa, kde zaskočil za zraněného Tomana tak dobře, že hned při svém prvním startu bodoval a už v seriálu „250" zůstal. Deset let jezdil Jaroslav Falta ve světové špičce této kubatury a sváděl nádherné souboje se svými dvěma největšími rivaly – Mojsejevem a Evertsem.  V roce 1974 obsadil druhé místo v mistrovství světa, kdy o první přišel kvůli nesportovnímu chování sovětského týmu na KTM. K titulu mistra světa bylo blízko ještě jednou - za rok po tom čtyřiasedmdesátým. Vyhrál dva závody v Itálii, ale přišly problémy se slezinou a Jaroslav Falta stihl jenom úvodní čtyři závody a to už s problémy. Sezóna, v níž mohl potvrdit, že rok předtím mu titul patřil právem, tak pro něho předčasně skončila.
Po skončení kariéry Jaroslav Falta na osm let z motokrosu vypadl. Vrátil se jako trenér nadějí, jezdil soutěže veteránů, teď má v parádě svého sedmnáctiletého syna, kterého sice brzdil, ale neubrzdil. Kolik jezdců na světě se může pochlubit tím, že mu trenéra a mechanika dělá mistr světa, protože tím morálním v roce 1974 Jaroslav Falta rozhodně byl...